Pavel Štursa ::
  KURZYLEKTORTEXTY A INSPIRACEAKTUÁLNĚKONTAKT      
  SOFT SKILLS

VČERA A DNES

V rámci kurzů time managementu se v podnicích setkávám se zajímavým jevem: To, s čím lidé potřebují pomoci, se velmi často opakuje. Potřeby lidí v různých podnicích si jsou vlastně navzájem velmi podobné. Čím to, že lidé potřebují pomoci s téměř totožnými situacemi, přestože přicházejí z nejrůznějších, mnohdy velmi odlišných podniků a organizací?
Nabízí se jedno vysvětlení: Dnešní potíže jedinců se zvládáním své práce nesouvisí ani tolik s místem jejich působení, s jejich týmem a firmou, jako spíše s dnešní dobou.
Informační věk, který nahradil předchozí průmyslovou éru, proměnil pracovní prostředí tak rychle, že jsme na ně ještě nestihli adaptovat své zvyklosti. Doba nová, naše zvyklosti a stereotypy však z velké části ještě z doby minulé. Staré vzorce „naráží“ na novou realitu.
Mnohé naše pracovní návyky, které zcela vyhovovaly v předchozích generacích, již se zrychlením doby a zvýšením množství práce v informačním věku prostě nejdou dost dobře dohromady. Namátkou:

  • Dříve bylo chvályhodné a žádoucí si především odškrtat všechno, co měl člověk napsané na lístku se seznamem úkolů pro dnešní den. Bylo to i možné, neboť úkolů nebylo tolik (kdo pracoval v letech osmdesátých blahé paměti, může potvrdit). Pokud tento návyk mechanicky přeneseme do současnosti, často pak upřednostníme některé méně důležité drobnosti z dnešního seznamu před klíčovými kroky týdne. Máme-li na prvním místě seznam dnešních úkolů, jsme pak natolik chyceni v operativně dnešního dne, že nám unikají některé souvislosti naší práce, přesahující dnešek. Pokud nemyslíme „o pár tahů dopředu,“ často přehlížíme rizika a hrozby, kterým bychom jinak mohli preventivně předejít.
  • Dříve bylo zvykem kdykoli vyrazit za kolegou s něčím, co mne právě napadlo, že od něj potřebuji. V informačním věku toho však máme ku řešení mnohem více. Pokud za sebou dnes budeme vzájemně chodit zcela neřízeně, bez náznaku systému, vzájemné vyrušování nabude takové četnosti, že nám pak již nezbyde téměř žádný čas na samostatnou, soustředěnou práci.

Staré vzorce „naráží“ na novou realitu ještě mnoha dalšími způsoby. Co s tím? Naštěstí my lidé máme schopnost vědomě prověřovat své návyky a pokud některé shledáme ne zcela funkčními, postupně je rozvíjet či měnit. Nově vzniklé obory jako Time management nás v tomto úsilí mohou podpořit. Nabízí adaptační modely, které nám i v nových podmínkách pomohou přežít a fungovat.
Obsah Time managementu vznikl zcela empiricky, na základě sledování, jaké vzorce chování v praxi pomáhají a jaké ne.
S typickými chybami v sebeřízení a sebeorganizaci a naopak s postupy, kterými lze tyto vžité chyby eliminovat, se můžeme seznámit třeba na kurzu. Kurzem však vše nekončí. Naopak: Začíná. Rozhodující není „školení“ samotné, ale to, co se změní v navazující praxi. A právě k tomu by měl dobrý kurz i směřovat. Dobrý rozvojový program by měl pomoci účastníkům vybrat si řešící postupy, které mají šanci právě oni uplatnit, a jejich zavedením do praxe pak přepsat již nevyhovující návyky.
Pokud to chytneme za správný konec, máme šanci. Můžeme postupně, jeden po druhém přepisovat dosavadní vzorce a kompenzovat tak kulturní evoluci, která svým přirozeným rytmem tempo dnešní doby „nestíhá.“

 

   
FAQ  
Lék na odkládání
Včera a dnes
 
     
© 2009–2017 Pavel Štursa • web design :: Harpuna graphics & multimedia